Escortní Telefonní Číslo Pardubice

Escortní Telefonní Číslo Brno

Neposlušné dívčiny masaze eroticke

Napili se spolu, ona si vzala do ruky hedvábný šál, který měla původně uvázaný přes boky a lehce, jakoby jenom v   náznaku, se do něj zahalila. Pak se začala pohybovat, napřed vlastně jen pohupovat na místě a hrát si s   tím šátkem, zakrývala se a odhalovala, pak šátek odhodila a s   viditelnou chutí se oddala svému tanci.

Byla to jakási improvizace i pro ni, ale bavila ji, tančila nejen pro sultána, ale i pro sebe. Bylo jí jasné, že se za chvíli stane ženou a ona se tím tancem loučila se svým dětstvím, vzpomínala na domov a své mládí, připravovala se na tu neodvratnou chvíli, kdy do ní její Pán vnikne a doufala jen, že to nebude příliš bolestivé. Zároveň si ale uvědomovala, že po něm touží, že je ráda, že právě on bude ten první.

Sultán byl jejím tancem uchvácen, něco takového ještě nikdy neviděl. Ta dívka dokázala svými pohyby vyjádřit radost i smutek, své obavy i touhy, nejistotu i určitou hrdost, byl to úžasný zážitek a on cítil, jak je znovu vzrušený.

Toužil se s   ní hned pomilovat, věděl, že je panna a že má asi trochu strach a ačkoliv neměl ve zvyku, starat se o pocity svých společnic, tentokrát chtěl, aby se to líbilo i jí. Pokynul jí tedy, ať se k   němu připojí na lože, podal jí, stále ještě zadýchané, svůj pohár vína a když se občerstvila, vzal její krásné nahé tělo do náruče a začal je líbat a hladit.

Pohrál si s   jejími prsy a všiml si, že se její bradavky vztyčily, hladil ji po bříšku a po stehnech, pak si ji obrátil a jeho ruce se ocitly na jejím krásném zadečku. Haydée vzdychla a když pak její zadničku začal i líbat, celá se rozechvěla a uvědomila si, že její štěrbinka vlhne. Pak pocítila opět jeho ruku, která ji začala pleskat, napřed lehce a potom stále rychleji a silněji.

Sultán jí poručil, ať si klekne a vystrčí zadničku co nejvíc a ten pohled a narůžovělá barva jejích zadních tvářiček způsobily, že jeho vzrušení vzrostlo ještě víc. Přestával se ovládat a jenom si připomněl svou rozkoš, kterou mu způsobila tím bičíkem. Chtěl, aby se i ona cítila stejně, vzal ho tedy do ruky a začal ji přes prdelku švihat. Protože však toužil po tom, aby se s   ní mohl co nejdřív pomilovat, snažil se jí tu rozkoš, která se měla po jeho úderech podle jejího vyprávění dostavit, způsobit co nejrychleji a nejintenzivněji, bil ji tedy stále silněji a rychleji.

Vzdychání a později i lehké výkřiky dívky považoval za projev její narůstající touhy a mrskal ji stále víc a víc. Když  dospěl k   názoru, že už musí být náležitě připravena na jeho vztyčené kopí, odhodil bičík, prudce obrátil dívku na záda a chystal se do ní vniknout.

S   úžasem ale zjistil, že Haydée se otřásá pláčem, celá se chvěje a pak se stáčí do klubíčka. Její oči plné slz byly tak smutné, že ztuhl a svůj původní úmysl opustil.

Mohl si ji sice vzít, protože On mohl všechno, ale takhle to dnes přece vůbec nechtěl, měl jí přece způsobit rozkoš, kterou by potom završili milováním, tak mu to přece popisovala! Sultán byl v   rozpacích, pak se ale na ni zlostně obrátil: Tvrdila jsi, že ženy ve vaší zemi mají rády, když dostanou výprask na holý zadek, že z   toho mají rozkoš a já se ti snažil maximálně vyhovět. Co tedy vlastně chceš?

Ostatním ženám se takhle věnovat nemusím a ty tu teď kňučíš jako pes a mě přešla chuť se s   tebou spojit. Podvedla jsi mě a to já neodpouštím!

Když přikývl, stále však ještě rozzlobený, začala přerývaně a rychle hovořit: To, co jsem právě za kusila, byl trest a to velmi přísný, tohle ženu vzrušit nemůže, odpusť mi. Já jsem mluvila o příjemném výprasku, který začíná lehkým zahřívacím naplácáním rukou a pak se pomalu stupňuje do dosažení pocitu určité bolesti smíšené s   rozkoší, který přímo volá po zakončení milostnými hrátkami.

Tohle ale byl jen tvrdý výprask, na kterém nic příjemného nebylo, promiň. Byla to má chyba, že jsem Ti to neměla čas vysvětlit pořádně, moc mě to mrzí, ale už jsi mi k   tomu nedal příležitost. Je mi hrozně líto, že jsem Tě zklamala. Sultán chvíli mlčel a přemýšlel. Byl to přísný muž, někdy trochu horkokrevný, ale měl smysl pro spravedlnost. Dívka byla zmatená, netušila, co má v   úmyslu, ale poslechla a zabořila hlavu do měkkých podušek. Pak ale na své bolavé zadničce ucítila chlad a vnímala jeho jemnou ruku, která jí potírala bolavé partie jakousi mastí nebo olejem.

A ty její, ještě plné slz, se rozzářily. Položila se s   lehkým syknutím na záda, pootevřela své nohy a zavřela oči. Potom se mu, ležíce na boku, schoulila do klína, slastně vnímala na svém horkém zadečku jeho mužné tělo a když sultán usnul, zavřela oči t aké. Z Pánových komnat jsem odešla za svítání, potichu jsem se oblékla a vrátila se do palácového křídla pro konkubíny. Dívky ještě naštěstí spaly, tak jsem se nemusela nikomu zpovídat.

Vzala jsem si s  sebou čisté šaty a šla jsem se vzpamatovat do koupelny. Zde jsem na sebe s chutí vylila džbán osvěžující vody a smyla ze sebe zážitek včerejšího večera.

Zadeček jsem měla pěkně pruhovaný, jelítka už vystoupila na povrch a fialovou barvou kazila hezký dojem z jinak krásného těla. Omyla jsem se bylinkovými vodami a vlezla jsem si do malého bazénku, hrála jsem si s květy na hladině a spokojeně se usmívala.

Vsadila jsem vše a stala se prozatímní vítězkou. Sultán se zapojil do mé hry a mě čekalo druhé kolo. Začátek jeho výprasku byl silně stimulující, pak se ale neovládl a s touhou udělat mi dobře mi naopak ublížil, příště se to ale nestane, tím jsem si byla jistá.

Za necelé dva týdny byl již můj zadeček znovu připraven na večer se sultánem. Poslala jsem mu zprávu, že si mne může vyžádat jako společnici na noc. Sultán netrpělivě otevřel balíček v hedvábí. Ke svému překvapení zde nalezl čerstvou metlu s bílou mašlí a květem lilie. Usmál se a začal se těšit na večer Pro svou premiéru jsem zvolila bílé široké kalhoty a podprsenku se stříbrnými a růžovými penízky a zdobením. Do vlasů jsem si zapletla Naše symbolické lilie a již beze strachu jsem se mramorovou chodbou vypravila k sultánovi.

Jemná píseň utichla a my po chvíli osaměli. Sultán si jistě všiml mého pohledu na darovanou metlu na stolku mezi občerstvením, protože vzápětí vyslovil svůj dík. Úklonou jsem dík opětovala. Vzala jsem ji opatrně do rukou a jemně ji pohladila. Pohladil mne po zadečku klenoucím se v jemných bílých kalhotách. Byl to občas i bystrý muž, takže i teď bylo plácání tak akorát a já jsem si to začala vyloženě užívat a svého Pána jsem o tom informovala nehranými vzdechy. Sultán si celou situaci také moc užíval a já cítila, že by potřeboval zase on mou pozornost.

Pomalu jsem se přesunula v kleče před něj a sundavala mu kaftan dlouhý volný oděv , sedla jsem si mu obkročmo na klín a svou vahou ho donutila položit se do polštářů. Líbala jsem ho na šíji, laskala ho na hrudníku, třela se ňadry a nechala jeho oko, ať se kochá, jeho sultánek byl zatím v zajetí bederní roušky, ale začalo mu být těsno.

Lehce jsem se odkulila z jeho hrudníku a lehla na břicho, pod pánev jsem si vsunula polštáře. Slastně jsem vzdychla a tím mu dala svůj v mé situaci naprosto bezpředmětný souhlas k pokračování. Mrskal mne jemně a já se topila v hloubkách slasti.

Brzy poznal, kde mne rány bolí více, kde zase méně, jak reaguji na rychlejší a na pomalejší mrskání, volil mírné rány, takže mi jejich množství vůbec nevadilo.

Mé vzrušené vzdechy se stupňovaly, prdelka si říkala o další rány a já se začala snažit, abych nedosáhla vrcholu. V očích mi visela malá slzička bolesti a moře chtíče. Sultán se nedal pobízet, sundal si bederní roušku, natřel si sultánka vonným olejem z lahvičky na stole a ukončil mé období nedotčené panny. Oba jsme byli již velice vzrušeni, proto naše první spojení netrvalo moc dlouhou, o to intenzivnější zážitek to pro nás oba byl.

S každým jeho pohybem rostlo vzrušení nás obou, jemná bolest z výprasku mě popoháněla do výšin, kam se mnou stoupal i můj Pán, silně jsem vtáhla svaly pánve a nutila ho stahy k dalším a dalším vpichům, byl silně vzrušený a brzy mne obdaroval svým sultánským mokem života. Já jsem se také uvolňovala v křečích rozkoše a nepoznaných pocitů. Pán ve mn ě ještě chvíli zůstal a vychutnával si své dnešní vítězství, já jsem mu blaženým úsměvem děkovala za první zážitek. Sultán se usmíval, byl očividně se svou společnicí spokojen.

Přesto si ji chtěl ještě znovu a více vyzkoušet. Vyzval Haydée, ať ho doprovodí do lázně a společně se s   chutí vnořili do příjemné teplé vody.

Dívka nejprve pečlivě omyla svého Pána a pak , když lázeň opustil, se věnovala i sobě, po svém první m styku to potřebovala. Přesto ji překvapilo, že očekávaná bolest, na kterou byla připravena, se vlastně téměř nedostavila. Určitě k   tomu pomohl ten její chytrý dárek v   podobě metličky a jemná, štiplavá bolest, kterou její zadničce ty tenké a svižné proutky způsobily. Teď byla zvědavá, co se bude dít dál. Probuzená touha se začala nesměle znovu ozývat a zároveň byla připravená věnovat se co nejlépe svému Pánovi tak, jak ji to naučily starší ženy z   harému.

Byla tedy připravená na více variant, čekala na sultánův pokyn nebo náznak a doufala, že ho pochopí a že mu porozumí. T o, co následovalo ji však zcela zaskočilo. Přestože byl neomezeným pánem své říše a byl zvyklý jenom přikazovat a nařizovat, v   poslední době ho začínalo vládnutí trochu zmáhat.

Zároveň si uvědomoval, že i milostné hrátky s   členkami jeho harému začínají být trochu jednotvárné a fádní a protože byl náruživ ý muž, za toužil po změně. Nařídil tedy svému správci harému, aby mu poslal dvě dívky, pečlivě vybrané tak, aby mu byly schopny předvést situaci, kdy jedna dívka přivede k   rozkoši druhou a pak netrpělivě očekával jejich příchod. Spolehlivý správce vybral dvě typově i věkem odlišné ženy, poučil je o jejich úloze a varoval, že pokud nebude Pán spokojen to znamená, že pokud budou vášeň, touhu a vzrušení jenom předstírat , čeká je přísný trest.

Dívky byly sice překvapené tou neobvyklou žádostí, ale nebyl pro ně žádný problém vyhovět, protože samy se podobným hrátkám, potajmu, věnovaly za dlouhých nocí v   harému již mnohokrát. Takže teď, kdy ž dostaly příkaz chovat se nenuceně a předvést jedna vůči druhé co nejerotičtější představení a přivést se vzájemně k rozkoši , brzy se uvolnily , přesta ly vnímat sultánovu přítomnost a bez ostychu se oddaly vášni.

A jejich Pán je pozoroval ostřížím zrakem a vše si ukládal do paměti. Když pak dívky své hrátky skončily a vyčerpaně zůstaly ležet na jeho loži, začal se ptát a byl velice pozorným posluchačem.

Docházelo mu teprve teď, o co všechno dosud přicházel. Pak si vybral zkušenější ze dvou dívek , přikázal jí, aby zůstala a ještě si v   praxi ověřoval vše, co se chtěl naučit a co právě viděl. Sultán totiž vůbec nebyl dobrý milovník, jak by si mohl kdekdo myslet díky počtu žen, které prošly jeho ložem, nebyla to ale jeho vina.

Od první chvíle, kdy ho jedna kráska z   otcova harému připravila o panictví, si vlastně stále jen bral nabízené ženy a dívky a nebo je nechával ať se postarají o jeho rozkoš, byla to přece jejich úloha a role.

A teprve ta nová a neznámá dívka, Haydée, v   něm probudila pocit, který dosud nezažil, chtěl nejen brát, ale i dávat. Proto byl dnes tak vděčným divákem a posluchačem, proto byl tak učenlivým žákem. Tvá ústa a Tvůj prstoklad budou příjemné každé ženě, pak ji ale musíš bedlivě sledovat a sám poznáš, kterým směrem se dát a jak pokračovat.

Další den si nechal poslat pro jinou společnici , která ho již znala, a k   jejímu překvapení se projevil jako dobrý a vynalézavý milenec. Žena vůbec nechápala, co se s   jejím Pánem stalo, ale bála se ho zeptat a tak si prostě zcela nezakrytě užívala této vzácné chvilky.

A sultán se učil, byl nadšený z   toho, jak jeho nové chování na ženy působí a těšil se na Haydée. Občas si své čekání zpestřil přítomností některé ze svých společnic a zjistil, že si pro změnu opět užívá toho, kdy se žena maximálně stará o jeho spokojenost a rozkoš. Tohle střídání rolí mu připadalo jako ideální stav. Přesto však čekal na svou krásku a když se konečně objevila, netrvalo dlouho a zmocnil se jí vášnivě a rychle. Teď, když byla jeho první, dlouho zadržovaná, touha po dívce ukojena, měl chuť na pokračování a byl zvědav, jak dívka zareaguje.

Vzal ji za ruku, odvedl na lože a položil ji na záda. Haydée očekávala, že do ní znovu vnikne a dělalo jí dobře vědomí, že po ní zatoužil ještě jednou. Místo toho se ale její Pán a vládce sklonil k   jejímu klínu a zatímco jí rukama jemně hnětl její rychle se dmoucí ňadra, svými ústy a svým jazykem se začal intenzivně věnovat její, ještě včera panenské, štěrbince, která dala rychle najevo, že se j í tahle péče velice líbí. Dívka byla zcela zmatená a nevěděla, co má dělat, protože na tuhle situaci ji nikdo nepřipravil.

Do očí se jí draly slzy štěstí a ona jen přivřenýma očima sledovala toho obávaného vládce, který si mohl, kdyby chtěl, s   jejím tělem dělat cokoli, ať již příjemného nebo zcela nepříjemného , a který jí teď, takhle nezištně , poskytoval krásnou rozkoš. Hladila ho po vlasech a když se dostala téměř na vrchol své touhy, vzepjala se proti jeho ústům, vnímala přitom, jak jeho prst proniká jemně do jejího zadečku což bylo pro ni nové, ale vůbec ne nepříjemné poznání, díky použitému olejíčku , a s   hlasitým výkřikem ohlásila své, dnes již druhé, vyvrcholení.

Sultán ji pozorně sledoval a když se mu dívka vrhla kolem krku a začala ho vášnivě objímat a líbat, měl upřímnou radost a byl na sebe náležitě pyšný. Pokud žena přišla o panenství před svatbou, ztratila svou lidskou hodnotu. Muži to věděli stejně dobře jako ženy, a přesto se ze všech sil snažili ženy přesvědčit, aby se této ctnosti vzdaly.

Mladá dívka se musela mít neustále na pozoru před nestoudnými pastmi, jaké na ni strojili chlípní a nemorální muži. Muž se stal pro každou ctnostnou počestnou ženu jakýmsi nebezpečným dravcem, tím největším nebezpečím. Ženy tak měly neustále před očima rozporuplný obraz muže. Na jedné straně byl moudrý a dobrý a ona musela do jeho rukou svěřit celý svůj život, když se vdala. Na straně druhé byl tentýž muž kdykoliv připraven nemilosrdně zneužít ženinu lásku a důvěru a zničit bezbrannou ženu na celý život jen pro svou chvilkovou zábavu.

Křesťanství omezovalo v sexu ženu i muže- ale na ženu mělo spadeno stokrát více. Žena se dala totiž- jako vždy- lépe ovládat a jejím prostřednictvím pak byl ovládnut i muž.

Aktivní, vášnivé ženy byly nemravné a nenormální, mezi zbožnými ženami neměly co pohledávat. Nutno ovšem podotknouti, že moralistická teologie způsobila mnoho zla i názorem, že poluce mužů je rovněž škodlivá a hříšná.

Tím přivodila mnoha mužům neurózy. Ale rozkoš a orgasmus muže při pohlavním styku byla podle katolíků v pořádku, protože díky ní vydával muž ze sebe semeno, oplodňoval ženu, tvořil nového člověka- budoucího katolíka.

Kdežto rozkoš ženy byla neoprávněná, zbytečná a hříšná, neboť už podle známých vědeckých poznatků mohla otěhotnět i bez ní. Žena, dcera hříšné Evy si měla za trest sex ošklivit a nenávidět ho.

Do takovéhoto pokryteckého, velmi prudérního prostředí se roku v Příboře na Moravě narodil Sigmund Freud. Když byly malému Sigmundovi tři roky, odstěhovala se rodina do Vídně, kde to pod zdánlivě poklidnou hladinou měšťáckých manželství vřelo nesčetnými utajovanými vášněmi a konflikty.

Freud se ve své praxi prý původně vůbec nechtěl zabývat sexuálními otázkami, ale žil v době, kdy bylo nejvíce studijního materiálu na téma podvědomí. V jeho raných spisech se nenajde ani nejmenší náznak zvláštního zájmu o pohlavní život člověka.

Teprve lékařskou praxí, kdy jako vídeňský lékař, neurolog a psychiatr se zabýval léčením hysterie, nutkavé neurózy, předčasné demence a paranoie objevil, že symptomy těchto nemocí se zdají mít společného jmenovatele: Z dilematu mezi přáním vykonat určitý sexuální akt s vědomím, že tento akt je nemorální, odporný a zakázaný, se utíká pacient do nemoci. Restriktivní sexuální morálka v té době dosahovala svého vrcholu.

Slavným se stal výrok Richarda von Krafft-Ebinga, který roku ve svém spise Psychopatia Sexualis prohlásil: Je to správné, protože kdyby tomu bylo jinak, sňatek a rodinný život by byla prázdná slova. Podobné názory v tehdejší době šířilo mnoho mužů- vědci, lékaři i církevní otcové. Na jedné straně věda tvrdila, že ženský orgasmus nehraje žádnou roli v pohlavním rozmnožování, a proto i v očích nábožných moralistů nebyly ženy oprávněny k sexuálnímu potěšení, neboť nevedlo přímo ke vzniku nového života.

Na druhé straně však věda stále ještě nejméně do konce Zatímco lékaři za tučný peníz dováděli ženy odborně k orgasmu ve svých ordinacích, aby nebyly hysterické, jiní lékaři publikovali odborné články o tom, jak je pro ženy škodlivé, když se samy masturbují. Takže bylo obrovskou ironií, že na Západě tento průmysl založený na ženském orgasmu kvetl právě v době, kdy mnoho lékařů a dalších mužů sebevědomě prosazovalo a publikovalo názor, že ženy jsou stvoření postrádající vášeň, neobtěžovaná téměř žádnými sexuálními pocity.

Zatímco tedy lékaři vyvolávali ženám orgasmus ze zdravotních důvodů, jiní lékaři zároveň šířili názor, že ženy, které mají jakékoliv sexuální pocity jsou šílené, špatné, nebezpečné a abnormální. Západní ženy prostě tenkrát nemohly zvítězit- buď byly pokládány za méněcenné oproti mužům, protože neměly sexuální pocity- ale když ty pocity náhodou měly, tak byly pokládány za abnormální a špatné.

Tehdejším lékařům a vědátorům zdá se vůbec nevadilo, že píší nelogické nesmysly a rozporuplné věci což se ostatně mnohdy děje dodnes. A tak zatímco dál vědci a lékaři vědecky dokazovali, že slušná žena se sexualitě vyhýbá jako čert kříži, jejich hysterické manželky trpící úpornými bolestmi hlavy chodily buď pravidelně na vulvální masáže, nebo navštěvovaly psychiatry.

Jedním z těch psychiatrů byl i Freud. Od devadesátých let rozpracovával psychoanalýzu- psychoterapeutickou metodu léčení neuróz, založenou především na technice volných asociací a analýze snů, v níž spatřoval cestu k proniknutí do nevědomí. Teprve s pochopením vlastních skrytých motivů jednání dosahuje člověk samostatnosti, volnosti a zralosti. Při otázce, proč je vlastně sexuální styk tak přitažlivý se mu podařil pronikavý objev- že totiž touha lidského těla po slasti, ať už je spojena s rozmnožováním nebo ne, pochází z jednoho zdroje energie.

Této energii dal jméno libido lat.: Je to specifická psychosexuální energie člověka, vlastně jeho všeobecná životní energie, jejíž hlavní, avšak naprosto ne jediný účel je v tom, pohnout člověka, aby se rozmnožoval.

A proto činí i tělesnou činnost, která je pro rozmnožování nutná- soulož- tak přitažlivou. Sexualita člověka je něco, co funguje od samého narození a zážitky z dětství zejména z raného dětství jsou pro dospělý život určující. Pro Freuda je sexuální všechno, co dělá tělu dobře, od příjemného sání z matčina prsu až po hlazení, od kolébání až po objímání. Člověk, který nezná z dětství hlazení, nebude ani jako dospělý toužit po mazlení. Mnoho forem frigidity je důsledkem nedostatečné něžnosti rodiče vůči dítěti.

Freudovo tvrzení znělo velmi podivně: Sigmund Freud byl prvním sexuálním psychologem, který definoval pubertu nikoliv jako počáteční, ale jako závěrečnou fázi lidského sexuálního vývoje.

Lidská sexualita podle Freuda začíná v okamžiku porodu a první fází po porodu je období, ve kterém je celý povrch těla novorozence stejně vnímavý pro příjemné i nepříjemné dráždění. Zvýšená citlivost pokožky celého těla dobře vnímá libé pocity, jako je teplo, sucho, laskání, objímání, hlazení, apod. Poté nastává fáze, ve které je celý smyslový život kojence závislý na matčiných prsou nebo na láhvi; vše se koncentruje na oblast úst, ze kterých dítě přijímá jak výživu, tak rozkoš.

Při kojení se u dítěte rozvíjí vysoká senzitivita rtů, patra a jazyka. Přijímání potravy vede k požitku, který způsobuje už jen dotyk rtů a jazyka s prsními bradavkami matky. Ve třetí fázi všechno závisí na kontrole řitního svěrače. Citlivost dítěte se soustředí na okolí konečníku, zejména po první tuhé stravě. Dítě postupně poznává, že zadržením nebo vyprázdněním stolice lze matku potěšit nebo rozzlobit.

V tomto věku se tedy zároveň vyvíjí i sadistická komponenta, neboť dítě objevuje, že stejnými metodami, které matce činí radost, ji může i rozzlobit. Proto také nazývá Freud toto  stadium análně-sadistickým. Objevil- a analytikové dětí to klinicky potvrdili- že u malých dětí je vyústění střev mnohem více erotizováno než u dospělých. Dítě při vyměšování výkalů pociťuje skutečně rozkoš. Čtvrtá fáze sexuálního vývoje dítěte dobře vystihuje existující patriarchální poměry na počátku Falická fáze byla vybudována na tvrzení, že totiž jak dívky, tak i chlapci ve věku let uznávají pouze jedno pohlaví, a to pohlaví mužské.

Když prý dívka v tomto věku spatří, že chlapec má něco, co ona nemá, získá dojem, že je poškozená. Dochází u ní k závisti penisu a po celý další život kvůli jeho absenci se pak cítí být méněcennou bytostí. S falickou závistí u dívek podle Freuda úzce souvisí kastrační strach u chlapců. Chlapec očekává, že sourozenec bude mít rovněž penis, a když ho nemá, protože je to sestřička, považuje to za nedostatek, který si nedovede vysvětlit.

Myslí si, že je to výsledek násilí, jež nahání strach i jemu. Dítě Freudova věku si prostě od nejútlejšího mládí spojovalo sexualitu s velkými problémy a nepříjemnostmi.

Kastrační komplex je odvozen ze strachu z kastrace a ten ze zákazu onanie. Strach vyvolává agresi, která se pak obrací všemi směry. A jak to vlastně bylo ve skutečnosti s tou falickou závistí a kastračním strachem? Vše bylo mnohem prostší a prozaičtější než složité Freudovy- z dnešního pohledu- značně kontroverzní konstrukce.

V patriarchální společnosti totiž objevuje chlapec svá mužská privilegia velmi záhy. Je hrdý na své maskulinní přednosti a vysmívá se pokynům z ženských úst, ale zároveň u něj vzniká kastrační strach, když mu matka pohrozí, že mu tu věcičku uřízne, pokud si s ní nepřestane hrát.

Chlapec pochopil, že se ztrátou penisu by ztratil i svá veškerá privilegia a lásku rodičů. Neboť si moc dobře uvědomoval, že mezi ním a sestřičkou je ten rozdíl, že on je u svých rodičů i ostatního světa více preferován, více oblíben, více milován a více tolerován, a to jenom proto, že má penis a ona ne. Proto si svého penisu považoval a o jeho ztrátu se obával.

Zoufalý pláč holčiček za dob Freuda nebyl kvůli tomu, že by jim scházel penis, ale proto, že byly oproti bratrům ze všech stran společností i rodiči diskriminované a méně milované. Jejich závist penisu byla vyvolána vlivy kulturními, nikoliv vlivy vrozenými  Vzpomeňte si na tajemnou saudskou princeznu z kapitoly Svět dnes, jak trpěla, že ji otec neměl rád a jak záviděla svému bratrovi.

Je proto s podivem, že si tak zásadní věci Freud nevšiml, že se tolik mýlil. Anebo to byla úmyslná, záměrná manipulace k ovlivnění většinového mínění?

Dvě světové války a první sexuální revoluce. Když jsou muži nahnáni do válek, nemají čas dohlížet na mravnost svých žen- proto paradoxně vždy ve válkách i těsně po nich mívaly ženy větší svobodu než v dobách mírových. Mnoho dosavadních lidských hodnot se v 1.

A jelikož i hlad dělá divy, tak nejedna žena se přes noc změnila z počestné na prodejnou. V zázemí musely ženy zastoupit v nesčetných povoláních, k nimž v míru neměly přístup. V průmyslu i zemědělství se naučily řídit a ovládat stroje a umět se samostatně rozhodovat v důležitých otázkách. Vedly si docela dobře. Po válce bylo zřejmé, že zrovnoprávnění ženy s mužem ve veřejném životě a v povolání ospravedlňují po roce i válečné zkušenosti.

Poválečným společným jmenovatelem ovládajícím i všechny sexuální debaty, bylo slovo svoboda. Konkrétním cílem bylo osvobození ženy od všech pout a diskriminací, platících dosud z dřívějška. V mnoha zemích se začala odstraňovat polygamie a další mužská privilegia např. Sexuální život měl být odekonomizován, a tím očištěn od mužské panovačnosti, jež ho po tisíciletí deformovaly. Žena přestávala být věcí, s kterou si muži mohli dělat co chtěli.

Začala se řídit vlastní vůlí- vypukla sexuální revoluce. Skrývají se za ním různé podoby i různý obsah. Nepochybně součástí tohoto jevu a procesu je nové nazírání na sexuální život a odmítnutí propagandy církevních pohlavárů, že pohlavní život je něco nečistého, nemravného, čemu je třeba se vyhýbat anebo alespoň to utajovat a za sexuální vztahy se stydět. Sexuální život má být uznán jako přirozená součást lidského života a jeho kultury.

V tom smyslu požaduje nové nazírání na sex a celkové ozdravení sexuálních vztahů. Znamená rovněž odmítnutí sexu jako spotřeby a jeho odcizení od citu mužské tisícileté privilegium kupovat si sex. Kritizuje komercionalizaci sexu a požaduje odstranění patriarchální morálky dvojí tváře a dvojího metru na muže velmi mírný metr, na ženy velmi přísný metr. Ale co bylo asi nejdůležitější součástí této sexuální revoluce, bylo to, že přinesla volnější názory a mravy na předmanželské sexuální styky. Svatební noc ztratila pro oba partnery svou mystiku.

Ženy vstupující do manželství se zkušenostmi začaly být i v sexuálním smyslu od samého počátku partnerkami a nikoli jen pouhými poddanými mužů.

Amerika, tato dosud vzorná země cudnosti a manželských ctností, kde puritánský duch anglických kolonistů se stal státní morálkou a ovládl všechny ostatní proudy- čili země, jež působila jako zkamenělina viktoriánské Anglie- začala sexuálně vřít, když za první světové války narukovaly čtyři miliony mužů.

Válka vedla k poznání, že kromě vlastního muže a vlastní ženy existují i jiné osoby opačného pohlaví- a skončila třemi sty tisíci rozvodů. Zlatý déšť dvacátých let způsobil komercializaci lásky, jakou Amerika dosud nezažila. Krize třicátých let vedla ke skryté prostituci, přesahující evropské rozměry. To vše ale bylo dosud pořád zahaleno pláštíkem puritánské pruderie.

Tento pláštík se pak zcela roztrhl za druhé světové války Také u nás byla podstatnou součástí znaků nastupující sexuální revoluce snaha o sexuální zrovnoprávnění ženy. Tento problém se například stal předmětem jednání pátého mezinárodního sexuologického kongresu v Brně, který organizovala v roce Světová liga pro reformu pohlavního života.

Kongres odmítl preferenci mužské sexuality a požadoval, aby žena mohla svou sexualitu prožívat svobodně, a nikoliv jen biologicky v souvislosti s rozením. O sexuální revoluci se sice převážně začalo mluvit až po druhé světové válce, její znaky však zkoumali badatelé již od konce dvacátých let, právě v souvislosti s předmanželskými vztahy. Tenkrát jen 7 procent žen uvedlo, že mělo předmanželský pohlavní styk. Ovšem už ve druhé polovině třicátých let, kdy zkoumal L.

Terman manželských párů, zjistil, že předmanželský pohlavní styk mělo už 70 procent zkoumaných žen! Poválečný vědecký výzkum lidské sexuality. Ústav pro sociální výzkum na univerzitě v Indianě pod vedením A. Kinseye začal testovat od r.

Dotazníková šetření provedená ve Výsledky těchto prvních empirických výzkumů uveřejnil Kinsey ve své zprávě Kinsey-report ve dvou částech a to pod názvem Sexuální život muže r. Z dvanáctitisícového souboru osob velký počet dotazovaných mužů a žen například profesoru Kinseyovi přiznalo, že hledalo sexuální uspokojení jak před manželstvím, tak i mimo ně.

Z hlediska oficiální pokrytecké morálky byla tato tendence předmanželských i mimomanželských styků ohromující a nemorální- avšak z hlediska statistické normy prokazovala Kinseyova zjištění vlastně normálnost takových styků. Ovšem samotní Američané se nestačili divit a jen zírali. Uveřejnění Kinseyho zpráv znamenalo konec jedné velké iluze, Kinsey jim ukázal, co se skrývá za fasádou mravnosti a sexuální zdrženlivosti. Podle Kinseyho dosáhlo mnoho žen orgastického vzrušení snáze pomocí onanie či při homosexuálním styku než při normálním koitu.

Tímto zjištěním vystavil Kinsey Američankám velmi čestné vysvědčení: Podle Kinseyho bylo skutečně frigidních, to znamená neschopných orgasmu, nanejvýš 10 procent amerických žen. Ostatní případy zdánlivé frigidity, byť by jich bylo sebevíc, způsobuje prý jen nedostatečná příprava ženy či neobratnost a bezohlednost muže.

Tato Kinseyho teze však narazila na velmi ostrý odpor u amerických kritiků jeho knihy a nesouhlasili s ní ani evropští ženští lékaři a psychiatři. Tehdejší odborníci totiž v souladu s dobovou morálkou tvrdili, že asi 60 procent žen je více či méně frigidních a souhlasí s pohlavním stykem jen s odporem - buď proto, že chtějí dítě anebo se snaží zabránit tomu, aby jejich manžel hledal uspokojení mimo manželské lože.

V první polovině dvacátého století totiž i vibrátory upadly v nemilost lékařů i veřejnosti, neboť dobová morálka již dávno nebyla nakloněna ženám, které se samy sexuálně uspokojovaly. Co nám vědci zapomněli o Alfredu Kinsey prozradit, že se choval jako zvrhlý prasák toho nejhoršího ražení.

Pokud je pravda, co tvrdí tento film, že dělal pokusy ve velkém i na kojencích, pak jsou všechny jeho práce znehodnoceny jeho nemorálností a nelidskostí: Vše dostalo rychlý spád, když na Kinseyho výzkumy navázala manželská dvojice amerických badatelů W.

Johnson, kteří v laboratorních podmínkách vědecky sledovali konkrétní individuální sexuální reakce mužů a žen včetně jejich orgasmu. Byl to komplexní výzkum sexuálních reakcí u asi mužů ve věku od 21 do 90 let a žen od 18 do 80 let. Masters-Johnson objektivně vyšetřili tisíce cyklů sexuální odezvy pomocí přístrojů a zaznamenávali pomocí filmu i masturbaci. Součástí výzkumu byla i analýza filmových záznamů desetitíce souloží, které kromě filmového záznamu byly monitorovány i přístroji např.

Své vědecké poznatky zveřejnili r. V úvodu své práce napsali: Bez adekvátního přínosu sexuální fyziologie zůstanou mnohé z psychologických teorií teoriemi a mnohé ze sociologických koncepcí jen koncepcemi. U mužů bylo zjištěno, že jejich orgasmus se manifestuje zjevně a jednoznačně ejakulací, výronem semene.

Jejich pohlavní vzrušení rozdělili Masters-Johnson do čtyř fází: Fáze excitační erekce , 2. Fáze plató setrvání erekce , 3. Ukázalo se také, že délka pohlavního styku od zavedení až po ejakulaci je u průměrného Američana podstatně kratší, než se dosud tradovalo. U ženského orgasmu se jim podařilo odhalit skutečnosti, které předtím nikdo nikdy neobjevil.

Zjistili, že ženské sexuální orgány pracují poněkud jinak než mužské. Zatímco u muže je dán produkcí semene a erekční schopností pouze určitý i pro nejvirilnější muže nepřekonatelný počet orgasmů a tím i uspokojení , existují u ženy tyto meze pouze ve fyzické únavě, ale nikoliv v uspokojení.

Každé zduření topořivých tělísek u ní vyvolává další tkáňové napětí. Přísun sekretu do pánve je nevyčerpatelný. Z toho vyplývá, že čím více orgasmů žena má, tím jsou silnější. Masters a Johnson prokázali za pomocí elektrických vibrátorů, že téměř každá žena je schopna až padesáti orgasmů.

Další sexuální revoluce vypukla v šedesátých letech Jejich životním krédem se stalo heslo: Dělat lásku, ne válku Make love not War. Lásku k bližnímu povýšili na jediné přikázání a to i v případě, kdy se k nim okolí chovalo agresivně ty po mě kamenem, já po tobě květinou- není vyloučeno, že toto hnutí bylo ve skutečnosti řízeno někým v pozadí.

Odmítali kapitalistickou peněžní konzumní společnost a její tradiční hodnoty jako je výkonnost, vydělávání peněz, úspěch, boj o moc, hromadění bohatství. Vyznávali zcela jiné hodnoty. Především ničím neomezenou volnou lásku, chudobu, rovnost ras a pohlaví, hlásali otevřenost celému světu, věnovali se toulání a seznamování s cizími zeměmi a kulturami.

Odmítali rovněž vojenskou službu. Nosili pestré oblečení s květinovými vzory v šokujících barvách. Móda hippies vyjadřovala naprostou rovnoprávnost mezi pohlavími. Zezadu nebylo možné rozeznat chlapce od dívky: Dívky jen střídaly kalhoty s minisukněmi, ale ne proto, aby se vystavovaly na odiv jako nějaké zboží na prodej, ale proto, aby aktivně sváděly k milování.

Jedním z rysů sexuální revoluce v šedesátých letech bylo totiž to, že se role v namlouvání obrátily: Ve Švédsku prý tehdy ale zaznamenali obrovský nárůst erektivních poruch u mužů. Odborníci zakrátko označili viníka: Sexuální morálka hippies zněla: Člověk má dělat co nejšťastnějšími co nejvíce lidí, a proto se musí s co možno nejvíce lidmi sexuálně stýkat.

Nemorální je ukájet sám sebe a nemyslet na druhého. Neprominutelná je každá forma žárlivosti a sexuálního soukromého vlastnictví. Každý člověk patří všem ostatním lidem. Manželství je monopol, což je zavrženíhodné.

Především proto, že odtahuje ze styku dva lidi a olupuje tím společnost. Z toho důvodu se mladí lidé sdružovali do komunit, kde promiskuita byla morální povinností. Každý spal s každým, nikdo nepatřil nikomu, všichni patřili všem.

Byl to vlastně pokus o návrat ke svobodné prehistorické mateřské epoše, neboť i děti narozené v těchto komunitách měly sice vlastní matku, ale neznaly konkrétního otce. Důležité je ovšem si uvědomit, že tuto celospolečenskou promiskuitní sexuální revoluci pomohla také odstartovat malá nenápadná tabletka, která poprvé v historii umožnila ženám, že nebyly při souloži závislé na blahovůli partnera.

Antikoncepční pilulka oddělila sex od reprodukce a nabídla tak mladým dívkám i zralým ženám nový požitek- spontánní radost ze sexu nezkalenou strachem z otěhotnění. Antikoncepce umožnila ženám regulovat porody a řešit svobodně své sociální postavení.

Přechod od početné rodiny, v níž si podávaly dveře porodní báby s funebráky, k malé rodině se dvěma dětmi se udál z jedné generace na druhou. Způsobil tak hlubokou změnu zejména v životě ženy, která přestala být strojem na výrobu dětí. Mohla se začít věnovat sobě i věcem veřejným, na což dříve neměla čas. Mohla celoživotně vykonávat své povolání i po sňatku, a tak skutečná emancipace ženy začala v ložnici racionalizací sexuálního života.

Hippies tedy odmrštili kapitalistické i patriarchální hodnoty, které člověka svazovaly a činily po všech stránkách nesvobodným a vyznávali hodnoty naprosté  osobní svobody. Byla to vzpoura proti všemocným penězům, které ovládají svět a vyvolávají války. Jenže síla peněz nakonec stejně nad silou květin zvítězila.

Květinové děti holdovaly bohužel drogám, zejména kouřily marihuanu a braly i LSD což patrně byly rozkladné akce tajných služeb, které si chtěly na lidském materiálu ZADARMO ověřit jejich účinek a k tomu potřebovaly peníze. Jejich hnutí se po nějakém čase rozvrátilo a rozpadlo, chlapci zmoudřeli a vrátili se k byznysu svých otců. Dívky taktéž zmoudřely a po vzoru svých matek se vdaly a zpětně podlehly všem dřívějším předsudkům.

Že předsudky byly velmi úporné dokládá i slavný Formanův film Vlasy Hair. Účinkovaly tam dvě hlavní hrdinky. Ctnostná černoška, která se chovala tradičně, ignorovala dobu a byla svému manželovi věrná, byla Formanem prezentovaná jako moudrá a rozumná.

Ale dívka žijící podle ideálů hippies, která spala svobodně se všemi s  kterými spát chtěla, a které bylo jedno, s kým čeká dítě neboť žádného živitele rodiny nepotřebovala byla Formanem vykreslena jako hlupačka, nezodpovědná husa- téměř debílek, kterým musí  nutně každý soudný člověk opovrhovat.

Ať tak či onak, hnutí hippies zanechalo nesmazatelnou stopu v myslích lidí. Zvláště pro ženy mělo obrovský význam, neboť si v té době uvědomily plno věcí, které dříve nevnímaly. Termín sexismus vznikl právě v Pojem tedy vyjadřuje sexuální rasismus, tj. Označuje předsudek, že schopnosti a společenské funkce člověka jsou determinovány jeho pohlavím.

Tento typ rasismu, označovaný jako sexismus raději nazývám dvěma slovy- jako sexuální rasismus, protože je to výstižnější vyjádření. I slovo sexrasismus by bylo vhodnější než sexismus. Fyzicky slabší pohlaví je snižováno jako méněcenné, je omezováno v plnohodnotné lidské seberealizaci a udržováno záměrně v podřízeném postavení- prostě zneužíváno a vykořisťováno hlavně jako levná pracovní síla. Sexista tedy není člověk, který se rád věnuje sexu, ale člověk, který pevně věří, že muži jsou dokonalejší než ženy a jedná podle toho.

V tomto smyslu je třeba považovat za sexuálně rasistickou vlastně celou dosavadní civilizaci a kulturu. Do té doby v Americe tolik populární Freudova Psychoanalýza začala ztrácet své příznivce- až nakonec v Vzdělané ženy začaly shodně tvrdit, že Freudovo učení zpomalilo osvobození ženy o několik desítek let. Americké i evropské spisovatelky měly Freudovi hlavně za zlé, že jeho objevy o podvědomí a o sexuální symbolice doprovázelo naprosto tradiční a reakční vidění ženy.

Například francouzská spisovatelka B. Groult o něm napsala: A tak není divu, že Freud vytvořil celou psychoanalýzu jen v rodě mužském, od Oidipova komplexu, po kastrační. Viděno Freudovýma očima není pochyb o tom, že když dívka poprvé objeví své pohlaví- či spíše nedostatek pohlaví- je to pro ni ´katastrofa tak strašná´, že ji bude děsit po celý život.

To zoufalství z objevu, že je defektní, určí dva základní rysy jejího charakteru: Mluvit ovšem o genitální nedostatečnosti u bytosti vlastnící hned dva orgány sexuální rozkoše klitoris a vagínu a navrch jeden přístroj rozmnožovací, to podle mne mimochodem svědčí o nedostatečnosti jiného druhu.

V tomto bodě se naskýtala dvě možná vysvětlení. Jedno, že podřazenost ženy je historická a sociální- a tudíž léčitelná. A druhé, že její podřadnost je vrozená a tedy bez odvolání.

Freud si zvolil tu druhou variantu. Dívka přichází na svět špatně vybavená, schází jí penis a tudíž jí nezbývá než se s tím smířit. Její ženství je vlastně ne-mužství! Když Anna Freud líčí své dětství, vypráví, jak celá rodina projevovala úctu k malému Sigmundovi.

Piano, na které ona a její sestra rády hrály, bylo odstraněno, aby nerušilo chlapce při studiu. Nástroj zmizel a s ním i naděje obou sester, že by se kdy mohly stát hudebnicemi. Právě droboučké poznámky, jako je tahle, otevírají dveře k propastem nespravedlnosti. Freud byl prostě jen dítětem své doby jako všichni předešlí muži a ani v nejdivočejších snech si nedokázal představit, že už zanedlouho budou z žen běžně psychoanalytičky a vědkyně, které jeho dílo fundovaně odsoudí.

To přece nic není. Penis byl důležitější než dítě. Na jedné straně falus, na té druhé zázračná schopnost dávat život, stvořit nového člověka- a ejhle, falus vítězí!

Děti mají jen ženy. On není k ničemu. Jaký to má na něho vliv? Tento handicap bude v budoucnosti kompenzovat aktivitou, agresivitou, touhou po moci a majetku, vším tím mučivým pnutím bytosti, kterou matka příroda zrodila nekompletní. Když budeme pokračovat v tématu traumatu z nemateřství o nic méně pravděpodobném než je trauma z nevlastnění penisu , mohli bychom konstatovat, že veškerá mužská aktivita není ničím jiným než obrovskou kolektivní neurózou.

Drží to hezky pohromadě a vypadá to velmi důvěryhodně. Americké intelektuálky nemohly Freudovi zapomenout ani to, že tak unikátní ženský orgán jakým klitoris bezesporu je, byl pro něj jen zakrnělý falus. Freud tvrdil, že touha po klitoridálním orgasmu je příznakem "nedospělé" fixace a glorifikoval pouze vaginální orgasmus. Dopad této teorie na sexualitu západních žen, především v zemi, kde psychoanalýza zapustila nejvíce kořeny- v USA byl katastrofální.

Říkalo se tehdy klitoridička, jako se dnes říká diabetička. Žijeme v tak rychle se měnící době, že během jediného života jsme svědky neuvěřitelných změn. A to nejen ve vědě a technice- ale i v lidském chování. Moje střední generace prožila mládí, to znamená tu hezčí část života v socialismu. Tehdejší sexuální morálka v nás stále žije, kdežto mnoho dnešních jevů je nám již cizích- už nejsme schopni je akceptovat.

Ano, socialistický sex se diametrálně lišil od dnešních kapitalistických sexuálních mravů. Zároveň se ale také podstatně lišil i od předešlých prvorepublikových kapitalistických mravů- proto si zaslouží extra podkapitolu. Jako ve všech předešlých epochách, tak i sexualitu socialistické většinové společnosti určila a zformovala úzká vládnoucí elita.

Jejich oficiální komunistická ideologie hlásala, že jsou si muž a žena ve všem rovni. Náboženství soudruzi odvrhli jako zpátečnické- tudíž se komunistická společnost stala většinově ateistickou. Prvorepubliková pokrytecká prudérnost ovšem v padesátých letech ještě dál v lidech setrvačně přetrvávala. Naprosto převratným jevem a to jednotně ve všech socialistických zemích bylo to, že zhruba po dva a půl tisíci letech své existence byla DŮSLEDNĚ zlikvidovaná veřejně organizovaná prostituce.

Všechny bordely byly zakázány doopravdy, nikoliv jen naoko. Tyto okolnosti byly pro socialistické sexuální chování klíčové. Mocnými kulturními vlivy, které spoluurčovaly socialistickou sexualitu byly přetrvávající předsudky všeho druhu. Nejúpornější byl náboženský předsudek, že sex je hřích. Tato představa byla ve společnosti hluboce zakořeněna, aniž by si to lidé uvědomovali, neboť byla stále dokola přiživovaná tradicí, kulturou i literaturou z minulých dob.

Takže v době kdy jsem se narodila měli všichni lidé pořád v sobě něco ze starého křesťanského pohrdání tělem v poměru k duchu, a nahota budila v mnoha z nich úzkost naočkovanou křesťanstvím.

Přemýšlela jsem, co všechno v raném dětství formovalo moje sexuální postoje a uvědomila jsem si, že skutečně moje sexualita byla ovlivněna jak křesťanskopatriarchálními vlivy, tak i zároveň rovnostářskou socialistickou morálkou.

Katolickokomunistická sexuální výchova v mém ranném věku byla ovšem tristní, neboť to byla vlastně nevýchova. Vyznačovala se tím, že se ke všem sexuálním otázkám zarytě mlčelo.

A tak moje generace postrádala jakoukoliv osvětu. Vyrůstali jsme jako dříví v lese - a podle toho pak v dospělosti vypadala naše sexualita. Rozhodla jsem se, že zde zveřejním pravdivě své osobní sexuální zkušenosti, neboť na svém příkladu mohu nejlépe vykreslit socialistické poměry a morálku. Odjakživa jsem byla sama sobě průzkumníkem, oblíbeným studijním materiálem, to znamená, že jsem zvědavě nezkoumala pouze svět kolem sebe, ale i sama sebe. Ovšem stejně mi některé věci zůstaly dodnes neobjasněny, a už se sotva kdy dozvím, které vlivy způsobily, že jsem se v sexu chovala, tak jak jsem se chovala.

Záhady mé sexuality začaly v mých šesti letech. Tenkrát jsem se poprvé v životě zamilovala do jednoho hezkého desetiletého kluka. Jmenoval se Pavel, měl krásné, blankytně modré oči a uměl nádherně malovat. V jeho přítomnosti jsem se stávala plachou a nesmělou a rozechvíval mě podivný žár. Obdivovala jsem jeho kresby kachniček na vodě- byly jako živé, ale ještě víc jsem obdivovala jeho modré oči. Určila snad má první zamilovanost, jaký typ kluků pak budu preferovat?

Vtiskuje se trvalá stopa do mozku fatálně někdy již hluboko v dětství, jak tvrdili mnozí badatelé? Nebo bylo pouhou náhodou i to, že mým nejzamilovanějším koníčkem se stalo zrovna malování?

Od své první zamilovanosti jsem pak prakticky platonicky nepřetržitě tajně milovala obvykle modrooké kluky, aniž by oni cokoliv tušili. Zbožňovala jsem obvykle třeba i několik kluků najednou, nejen jednoho. Své tajné lásky jsem měla totiž všude- ve škole i v okolí svého bydliště. Asi v sedmi letech mi kamarádka řekla, že mi do ucha pošeptá něco strašně sprostého.

Když mi tajemně do ucha pošeptala, jakým způsobem se dělají děti, skutečně jsem se zhrozila. Později jsem ale přemítala hlavně nad tím, proč si lehá těžký muž na lehčí ženu, když chce do ní zastrčit to sprosté co má dole? Divila jsem se tomu, proč si raději nelehnou naopak, aby ji nemačkal?

V mé hlavě se tenkrát honily jen krásné princezničky zachraňované z nebezpečí chrabrými princi- a najednou se dozvím, že ten silný ochranitelský princ si lehne na křehkou princezničku. Rozebírala jsem to v duchu ze všech stran a nemohla tomu uvěřit. Své další vzdělání jsem si záhy doplnila pod mostem, kam jsme chodívaly vykonat tělesnou potřebu. Zde mezi zaschlými výkaly jsem dostala další ránu mezi oči.

To co dřív bylo pro mne nesrozumitelné, tomu jsem najednou rozuměla, neboť jsem již uměla číst. Viděla jsem názorné lidové kresby a pod nimi jsem si mohla slabikovat vulgární říkanky. Byly tam namalované kosočtverce s čárkou uprostřed, ozdobené paprsky, jako u kreseb slunce a u toho nápisy typu: Nebo kresba pánského přirození jak míří do přirození dámského a pod tím záhadný nápis: Učí pan kar učitel přečti pozpátku.

Tak jsem to pracně přeslabikovala pozpátku a pochopila jsem. Asi jako desetileté děti jsme s oblibou špehovaly milence na louce, abychom zahlédly nějaké sprosťárny. Přičemž sprosťárnou pro nás bylo i pouhé líbání a hlazení -omakával ji! Lidská sexualita pro nás tedy znamenala v souladu s katolickým nazíráním, něco velmi sprostého a krajně neslušného, co dobře vychovaní lidé nedělají. Nebo nanejvýš to spolu provádějí ve velké tajnosti za zamčenými dveřmi a zatemněnými okny.

Jak říkám, tato pokrytecká pruderní morálka se táhla až z první republiky, či vlastně ještě ze vzdálenějších časů- až z V jedenácti letech mi začaly rašit prsa a růst první chloupky na pohlaví- hormony začaly pracovat. Tím u mne probouzely první divné pocity. Jednoho dne jsem učinila velký objev, z kterého jsem byla značně překvapená: Netušila jsem, co se to právě se mnou stalo, nikdy předtím se mi to neudálo. Při dotyku ruky na pohlaví mnou projela podivná slastná křeč.

Domnívala jsem se, že je to můj soukromý objev, že jiní lidé o tomto zázračném tělesném pocitu nic neví. Nikomu jsem se s tím ale nesvěřila, protože by to bylo neslušné. Jen jsem přemýšlela, zda by nebylo vhodné ten objev potají někde zveřejnit, napsat o tom třeba někam anonymně na zeď veřejných záchodcích- aby i ostatní lidé se dozvěděli, že něco takového existuje.

Když jsem chodila do šesté třídy, to mi bylo 12 let, bývala jsem celá dopoledne sama doma, neboť jsme mívali odpolední vyučování. Místo učení jsem se věnovala masturbaci a přidala k tomu i studium svého přirození. Sundala jsem si zrcadlo v kuchyni, opřela ho o pelest postele a se zájmem zkoumala ten tajuplný orgán. Po prohlédnutí všech vnějších částí jsem dostala nápad prozkoumat i tu dírku. Nejvhodnější se mi jevila hladká rukověť od kartáčku na zuby. A skutečně, po jeho zasunutí se nic nedělo, bylo to příjemné.

Stejně jako autorka populárně vědecké knihy Vagina, Catherine Blackledge, i já musím konstatovat, že jsem žádnou panenskou blánu u sebe nezpozorovala.

Nikdo mě ani neupozornil na to, že bych nějakou mít měla - proto jsem bezstarostně experimentovala s falickými předměty. Současně se studiem svého pohlaví jsem se již v té době věnovala i různým sexuálním fantaziím. Snila jsem si o všem možném, ale co jsem si nedokázala absolutně vůbec představit, že bych kdy s nějakým klukem realizovala pohlavní styk. To nepřipadalo nikdy v úvahu, že bych kdy já někoho k sobě připustila k tak ryze intimním místům.

To bych se hanbou propadla do země. Ani ve fantazii jsem si nedokázala představit, jak to všechno vlastně mezi mužem a ženou probíhá. Vždyť porno tehdy neexistovalo- jediným tehdejším pornem byl tak leda kosočtverec namalovaný někde na plotě. Ale měla jsem již informaci o tom, že se přitom muž pohybuje na ženě, protože mi to v páté třídě ukázal pomocí kresleného obrázku spolužák, co se mnou seděl v lavici.

To se namalovaly dva trochu odlišné obrázky, jak muž leží na ženě. Když se ten první obrázek sroloval na tužku a tou tužkou se rychle pohybovalo tak, že se ten obrázek rychle rozvíjel a zavíjel, vznikal optický dojem, že se muž na té ženě pohybuje. Jedna ústřední fantazie se mi však neustále vracela- zvláště při ní jsem masturbovala. Ale nebylo to nic o tom, že bych si začala něco s klukem, do něhož jsem byla tenkrát zamilovaná. Představovala jsem si pořád dokola tuhle scénu: Je překrásné letní počasí, sluníčko svítí, ptáci zpívají.

Dívky spolu vesele švitoří- když v tom se pod nimi nenadále otevře tajný poklop, který byl dobře zamaskován na polní cestě. Překvapené dívky dlouhou dobu padají černým tunelem hluboko pod zem.

Sviští jak po klouzačce hladce dolů tou černočernou zrádnou tmou a nemají tušení, co se s nimi stane. Když všechny tři v pořádku dosvištěly do jakéhosi prostoru, kde také byla tma, chopily se jich tam něčí chtivé ruce a začaly je svlékat.

Dívky se nezmohly na sebemenší odpor a jen ochromeně čekaly, co se bude dít dál. Když je ty ruce svlékly do naha, ponořily je do velké připravené kádě s teplou vodou a tam je láskyplně omývaly a hebce se jich dotýkaly. Pak je osušily velkými ručníky a přenesly je do temné, spoře osvětlené podzemní komůrky, kde byly v řadě vedle sebe jenom postele a nic jiného.

Těchto komůrek tam bylo víc, byly za sebou situovány tak, že připomínaly kupé ve vlaku- a stejně jako ve vlaku byly vzájemně propojeny dlouhou chodbou. Na mnoha postelích již ležely připravené jiné dívky, které rovněž padly do pasti přes ten poklop nastražený na polní cestě.

Všechny byly vleže připoutány na rukou i na nohou k těm postelím. Tři nové dívky byly také vzápětí spoutány. Přicházeli muži a lehali si na všechny ty spoutané dívky a začali s nimi souložit a všichni se na nich střídali. Dlouhou chodbou procházel dráb s velkým bičem v ruce, práskal s ním a dohlížel na to, zda všichni správně souloží, zda se někdo neulejvá Tohle byla druhá životní záhada: Byla jsem snad svou podstatou rodilá masochistka, nebo mi to spíš do hlavy nasadila společnost?

A co ty promiskuitní představy? Kde se v mé hlavě vzaly, když jsem nikdy nic o promiskuitě ani náznakem nic nevěděla? Byla jsem nedotčený studijní materiál, protože jsem nebyla ovlivněna žádnou sexuální propagandou, jelikož  žádná neexistovala.

Mé promiskuitní představy byly prostě jen archetyp původního lidského chování. Nepochybuji o tom, že tyhle iracionální představy také nějak souvisely s mou vzdálenou vzpomínkou na můj vlastní porod. Tam byl zajímavý ten moment spoutání- v padesátých letech bylo totiž zvykem, že se čerstvě narozené děti pevně spoutaly tak, že ani ručičkama nemohly volně pohybovat- měly je v zavinovačce přitisknuté k tělu.

Ty masochistické představy však nepochybně pocházely i z jiných zdrojů. V té době jsem měla v hlavě namačkáno stovky různých pohádek, v nichž pasivní princezny, připoutané ke stromu, nebo zazděné v tmavých komůrkách čekaly na své záchrance, až je nějaký ten princ nebo hloupý Honza vysvobodí. Naštěstí moje sexuální cítění bylo později zachráněno- to když se mi v patnácti letech dostaly do ruky Pohádky tisíce a jedné noci pro dospělé. Byl to obrovský kontrast proti mým dosavadním vědomostem i sexuálním představám.

Ty příběhy byly neuvěřitelně smyslné, aniž by v nich byl sebemenší stín sado-maso, nebo vulgárnosti. Hltala jsem ty příběhy nabité sexem a erotikou jedním dechem, neboť byly snivé a plné orientální fantazie. Tak jsem poznala, že lidskou sexualitu si lze představovat i jinak, ne jen jako sadomasochistické fantazie nebo kosočtvercové sprosťárny namalované pod mostem.

Došla jsem k závěru, že to sadomaso mi vnutila společnost, protože později jsem se již takovým fantasmagoriím nevěnovala. V sedmnácti letech jsem měla na gymplu svou velkou tajnou platonickou lásku Tondu Komárka. V duchu jsem si pořád donekonečna přehrávala šíleně smyslné scény, jak mu dlouze hledím do jeho modrých očí, jak se s ním dlouze líbám a jak se s ním hladím.

Pak jsem si představovala, jak jen pro něj tančím krouživý břišní tanec a přitom se pomalu svlékám. Cloumaly mnou divoké, nesnesitelné vášně a sexuální touhy, a tak jsem zhruba jednou týdně si sama se sebou hrála a běžně si přivodila 10 orgasmů za sebou. Takže zrovna v této době jsem sama na sobě poznala, jak je ženská sexualita silná, vytrvalá a náruživá.

Zde se zastavím u jednoho vědeckého omylu, který se už pěkně dlouho traduje. Dodnes se ve společnosti tvrdí, že ženy jsou na svém životním sexuálním vrcholu kolem třiceti let svého věku. Je to stejně mylná informace, jako když se asi let tvrdilo, že špenát je velmi bohatý na železo.

Později někdo přišel na to, že autor tohoto nezpochybnitelného vědeckého poznatku se před sto lety spletl v desetinné čárce. To samé teď existuje u ženské sexuality. Tuhle mylnou informaci zveřejnil Kinsey v roce v knize Sexuální chování žen. Nyní se již ale ví, že vrchol ženské sexuality je ve skutečnosti v tom samém věku jako u mužů, to znamená někdy kolem dvaceti let, kdy je u obou pohlaví hladina hormonů nejvyšší.

Dvacetiletá dívka totiž nepotřebuje pohlavně dozrávat, jak se psávalo v různých knihách- ona už je zralá dost. A to se týkalo i mě v sedmnácti letech. Byla jsem již k sexu zralá, akorát jsem potřebovala zlikvidovat hromadu psychických bloků, způsobených předsudky, teprve potom by mi bylo umožněno dívat se na lidskou sexualitu jako na normální aktivitu.

Odborníci se dnes shodují v názoru, že nejvyšší zájem o sexuální život má žena kolem dvaceti let. Pokud je ale nejvíce aktivní až kolem třicítky, pak je to podmíněno kulturou, nikoliv biologicky. Slavná šedesátá léta mě tedy zastihla coby zamilovanou sedmnáctiletou studentku.

Tehdejší myšlenky hippies o nenásilí mě hluboce ovlivnily. Takto vymóděná jsem chodila městem - ale to bylo všechno, co jsem mohla udělat pro světový mír. Od hippies převzala socialistická společnost šedesátých let akorát jen tu promiskuitu. Koneckonců to byla jediná svoboda, kterou si lidé v totalitě mohli beztrestně dopřát. Díky neustálým proklamacím, tvrdícím, že jsou si obě pohlaví rovna, věnovaly se dívky promiskuitě stejně často jako kluci.

Na socialistickém sexu bylo špatné jedině to, že i socialističtí muži byli vychováváni k přesvědčení, že správné ženy souloží jen tehdy, pokud jsou zamilované. Když ale narazili na ženy, které muže až příliš s chutí střídaly i bez lásky, pak to pro ně nebyly ty správné ženy- byly to kurvy.

Panovala pořád pokrytecká morálka dvojího metru. Muži i ženy se chovali stejně promiskuitně- ale zatímco muži se svými erotickými úspěchy chlubili, tak ženy svou promiskuitu pečlivě tajily. Pro socialistický sex bylo ale typické, že dívky často aktivně sváděly kluky. Socialističtí kluci byli proto velmi rozmazlení, neboť v zásadě mohli mít sexu kolik chtěli.

Dodnes si vzpomínám na výrok jednoho chlapa, který řekl: Ženský nás pořád tak uhánějí, že za chvíli budeme muset chodit kanálama, abychom měli od nich pokoj. Balení partnera na jednu noc probíhalo na tanečních zábavách.

Když byl kluk celý večer galantní a protančil s dívkou až do konce, ráda se s ním vyspala, pokud se jí líbil. Tohle vzájemné balení na jednu noc velmi vtipně a věrně vystihl režisér Forman ve svém slavném filmu Lásky jedné plavovlásky. Byl tam obsažen ten příkaz doby provádět to spolu v komůrce ve velké tajnosti, za zamčenými dveřmi a zatemněnými okny V době Formanova filmu jsem ale chodila na zábavy jenom si zatančit, protože jsem byla ještě panna.

Můj první velký střet s civilizací, která nás ženy dodnes rozděluje na slušné ženy a kurvy se odehrál také v mých sedmnácti letech. Vrátila jsem se z oslavy Silvestra příští den domů a tam už na mne čekal můj nejstarší bratr.

On tak trochu zastával v rodině chybějícího otce byl o sedm let starší než já a tak začal výslech: Kryla jsem si rukama hlavu a krčila se v koutě a bratr mě mlátil pěstmi a rozhořčeně přitom vykřikoval: Když o půlnoci zhasli, tak jsme stáli půl metru od sebe a ani jsme se nepolíbili. Pak jsem s kamarádkou přespala u její babičky. Byla jsem bratrovou reakcí strašně překvapena a v srdci mi zůstal nadlouho pocit křivdy a v mozku zmatek. Nechápala jsem vůbec za co mě zmlátil.

Mámě jsem o tom předem řekla, že asi na Silvestra přespím u babičky kamarádky a máma mi to beze všeho dovolila. Vzpomněla jsem si, že když bratrovi bylo sedmnáct let, tak běžně balil holky a když někde zůstal, ani se matky neptal, zda může, či nemůže. Jemu balení holek nikdo nevyčítal, natož aby mu za to někdo napráskal. A když já jsem dělala totéž co on, tak jsem byla špatná a zasloužila si pořádný výprask. To ponížení z jeho strany bylo tak velké, že ve mně zanechalo snad doživotní trauma.

On mě ztrestal za stejné aktivity, jaké běžně dělal on. Nejvíc mě urazilo, že se ke mně zachoval, jako bych byla nějaké nesvéprávné hovado a ne jemná stydlivá studentka. Jako bych udělala nějaký děsný zločin. Tím zločinem bylo, že mě přitahovali kluci. Kdežto když jeho přitahovaly dívky, tak to bylo chvályhodné.

Podle této logiky bylo zločinem i to, když dívka nechtěně otěhotněla. Byla to její hanba -ale u kluka, který jí to způsobil to neznamenalo nic. Ovšem brácha neprojevil strach, že bych mohla s někým nechtěně otěhotnět, on měl strach především z toho, že bych si na maloměstě mohla zkazit svou pověst.

On si pověst nekazil, naopak čím víc měl větší úspěch u dívek, tím větší byl obdivovaný borec a king. Kdežto čím víc já bych měla úspěch u chlapců, tím větší bych zasloužila opovržení, protože bych byla kurva. A to kurva bez ohledu na to, že bych byla vášnivá a spala s kluky pochopitelně zdarma. Odnesla jsem si tedy do života zkušenost, že mé sexuální touhy jsou opovrženíhodné a zaslouží si trest. Bratrovy touhy byly skvělé, ale moje touhy byly fuj.

Když je dívka aktivní, je to velké fuj, když je kluk aktivní, tak ho všichni za to obdivují- divný to svět!!!! Jenže takhle to v tlupách kdysi nebylo. Matka příroda dala předchůdkyním žen do vínku divoké vášnivé sexuální pudy včetně schopnosti orgasmu, aby se se samci spojovaly kdykoliv a rády.

Kdybych žila v tlupě, vypadal by můj sexuální život úplně jinak než v uměle sešněrované, nepřející společnosti, která měla vůči přirozené, ženské sexualitě ty nejnemožnější předsudky. V tlupě by mě nikdo za mou sexualitu netrestal.

Naopak by ji samci s nadšením vítali. To že se mi odjakživa líbilo více hezkých kluků najednou, nikoliv jen jediný, by se v tlupě projevovalo tak, že bych se ochotně s těmito fešáky kdykoliv ráda spojila, pokud by o mě projevili zájem.

Přinášelo by mi to rozkoš a nebylo by nikoho, kdo by mě za to mlátil. Občas jsem klukům záviděla, že jim kulturní zvyklosti dovolují chovat se naprosto nenuceně, kdežto mě jako holce bylo přikázáno chovat se vždy slušně a pasivně. Tonda, moje tajná láska si bezostyšně frivolně prozpěvoval přisprostlou písničku: Terezo, mám ho jak železo Představovala jsem si, jak by se asi tvářili, kdybych si začala já najednou nenuceně popěvovat: Tralala, tralala, já bych tedy šukala No samozřejmě že bych byla v ten moment označena za děvku.

Na taneční zábavě jsem bývala celá divá do tance- tančila bych až bych brečela, nohy mi pod stolem samy poskakovaly do rytmu hudby, připomínala jsem Káču z pohádky, která by čertu duši dala, jen aby si zatrsala. Jenže místo toho jsem musela pasivně sedět a čekat, až se některý kluk uráčí vyzvat mne k tanci. Tohle mě tedy vždycky štvalo, ta závislost na klucích- protože oni se k tanci moc neměli, stáli radši povětšinou v hloučku u výčepu a popíjeli pivo. Každý uzná, že kdyby někdo tvrdil, že jsem od přírody pasivní, a z toho důvodu netančím, že je to nesmysl.

K pasivitě a netančení jsem byla odsouzena společenskou konvencí. Pokud jsem se nechtěla zesměšnit a zachovat si úctu lidí, nemohla jsem přece vyskočit a vyzvat nějakého kluka k tanci. Nebo začít sama křepčit divoce na parketu- i když bych tak nejraději učinila. Na tomto jednom příkladu demonstruji, že pasivita při namlouvání není ženám vrozena, ale kulturou jim tvrdě vnucena. Když jsem se jednou na taneční zábavě opila, tak jsem se proti této kultuře vzbouřila.

Vzdorně jsem si řekla, že jsem úplně stejně svobodný člověk jako Tonda. A tak jsem ke konci zábavy k němu šla, podívala se mu hluboce do očí a řekla mu: Cestou jsme si povídali, hleděli si do očí a na závěr se i políbili. A tím to taky skončilo.

Dopadla jsem stejně jako chudák emancipovaná Taťána z poémy Evžen Oněgin. Ta byla rovněž předem odsouzena k nezdaru, když otevřeně a horoucně vyznala Oněginovi lásku. Oněgin se hrozně lekl a honem před ní utekl. To znamená použít trochu té ženské lstivosti, koketérie a zdráhání a Oněgin by byl její i s navijákem. Tak jsem poznala, že tudy cesta nevede. Že ženská strategie v lásce bohužel musí být nadále vždy vystavěná na zdánlivé pasivnosti a ženské lstivosti- protože muži ženami být uháněni prostě nechtějí.

Je to v zásadě i pochopitelné, protože muži fungují jinak než ženy. Proto je pro muže výhodnější, aby oni aktivně balili ženy, protože balí už jen ty, které se jim líbí. V opačném případě by museli od sebe tvrdě odhánět ženy, které se jim nelíbí.

Což by bylo jednak velmi negalantní a za druhé by na sebe prozradili, že jsou ve výběru žen ve skutečnosti velmi vybíraví, a né že ne. Vezměte si jenom výrazy: Výraz panna jistě pochází od neposkvrněné Panny Marie, z nedostižného ideálu všech křesťanských žen. Jen ona rodila neposkvrněná, zatímco všechny ženy rodily vždy poskvrněné. Když se řeklo slovo panna, vybavila se mi vždy pasivní mrtvá panna- hračka na hraní.

Takže všechny ženy, které ztrácí panenství jsou nepoctivé. A být nepoctivým člověkem, to je přece špatné. I já jsem se v sedmnácti stala nepoctivou, to když jsem o prázdninách byla s kamarádkou v přírodě pod stanem.

Dali se tam s námi do řeči dva policisté. Já jsem se svou poctivostí dopadla klasicky- došla jsem s ní až na kraj lesa. Tomu o 10 let staršímu policajtovi jsem věřila, vždyť to byl strážce zákona a pořádku, proto jsem s ním beze všeho šla na procházku do lesa. Představovala jsem si, že se budeme vášnivě líbat, a pak se spiklenecky vrátíme zpátky. Místo toho mě v lese znásilnil proti mé vůli. Nebyla to žádná kdovíjaká hrůza, akorát tím porušil mou integritu osobnosti.

Od té chvíle jsem získala pocit, že nepatřím sama sobě, ale jakmile se octnu o samotě s kterýmkoliv mužem, tak si může se mnou, coby slabším tvorem, dělat co chce. V devatenácti letech jsem odjela za bratrem do Prahy, kde jsem ve dvaceti letech měla svou první vážnou známost. Byl to hodný a milý kluk a chodili jsme spolu půl roku, dokud neodjel na povinnou roční vojnu. Jak jsme tehdy bývali nesmělí svědčí to, že on nikdy neviděl mé intimní části těla- to se tehdy prostě neslušelo, aby si je milenci vzájemně prohlédli.

Když pak odjel na vojnu a tím jsme se vlastně i rozešli, pytlíkovala jsem nějaký čas svůj sexuální život jak se dalo. Bylo to tehdy běžné chování, nikdo se nad tím nepozastavoval.

Dělo se to v duchu- ať se mládí vydovádí, ale až si pak mladí založí rodinu, tak se usadí a budou z nich odpovědní rodiče. Krásně jsme se s kamarádkou vždycky nalíčily, oblékly si minisukně a přiléhavé sexy tričko a vyrazily za smyslným sexuálním dobrodružstvím na taneček. Po jedné stránce to tehdy bylo skvělé, neexistoval AIDS, takže mládež se mohla bez obav promiskuitně veselit, protože jí v podstatě nic nehrozilo.

Hlavní tehdejší antikoncepcí byly prostě potraty- ale přesto ženy hromadně lehkomyslně riskovaly. Jelikož socialističtí muži byli v sexu nevzdělaní a navíc ženami rozmazlení, nebývali dobrými milenci. Chovali se přirozeně, to znamená, že se řídili svou mužskou sexualitou. Souložili jak to vyhovovalo jejich přirozenosti- zrealizovali jeden koitus večer, druhý ráno a nazdar bazar. Ženskou sexualitu neznali, nic o ní nevěděli, proto byli nezkušení, proto nebyli nijak zdatnými milenci. Můžete si toho všimnout i v milostných scénách v socialistických filmech- jeden dlouhý francouzák, chytnul ženu za prso- a už jeli.

Socialistické ženy ale zase po vzoru svých babiček a matek byly v sexu cudné a skromné, nic moc nevyžadovaly a mužské sexualitě se tvárně přizpůsobily - takže jim vlastně nic nescházelo. Byli jsme od západního světa odtrženi, žili jsme tu jak v uzavřeném rybníku, obehnaném ostnatým drátem. Jen krátký záblesk v tzv. Za pár měsíců ovšem bylo po všem. Okupační vojska Varšavské smlouvy nás obsadila a hranice se opět r.

Západní svět měl pro nás zase přestat existovat. Mnoho občanů se však po okupaci rychle otřepalo a tvárně se hned nové situaci přizpůsobilo. Jako ostatně už mnohokrát v historii.

Socialismus s lidskou tváří byl zapomenut a nastoupilo staré známé heslo: Se Sovětským svazem na věčné časy ale ani o den déle, dodávali lidé spiklenecky. Komunisté byli prudérní z jiných důvodů než katolíci. Sexualita lidí byla totiž jediná oblast, kterou nemohli plně sledovat, ovládat a kontrolovat. Proto alespoň o sexu mlčeli a nešířili žádnou osvětu- aby ani na tomto poli nevládla příliš velká svoboda a informovanost.

Protože kdo by byl svobodný a vzdělaný v sexu, požadoval by i jiné svobody. V tom krátkém záblesku demokracie- v období tzv. Pražského jara- stačilo vyjít akorát pár hodnotných knih jako například Lidská sexualita od manželů Pondělíčkových či Světové dějiny sexuality od Moruse.

To až později, kdy jsem si poprvé vyzkoušel nějaké mámino oblečení, boty nebo líčidla. Když se pak od nás s otcem odstěhovala, mohl jsem jen fantazírovat o tužbách, které ve mě má dívčí postava vybuzovala.

Stále více jsem tak propadal internetovým stránkám o podobných lidech jako jsem já a v patnácti jsem kromě této záliby propadl i zálibě ve svazování a bdsm obecně. Možná proto, že jsem se zrovna dostal do pubertálního věku a několik z mých přátel o této sexuální praktice kolem mne diskutovalo.

Já však svoje utajované záliby nedával najevo. O rok později jsem dosáhl svých vlastních prvních bot na podpatku a zanedlouho jsem si pořídil ihned druhý. Také nějaké oblečení jako triko, spodní prádlo nebo dívčí rifle s takovým tím módním bílým pruhem na stehnech. Otec jezdil často na dlouhé pracovní schůze, do jiných států a já býval většinu času sám doma, kdy jsem také podléhal svodům a stávala se ze mě dívka.

Ale co by to bylo za dívku bez pořádného dívčího jména.. Celým jménem Daniela "Feline" Kocurová-Malšová. Shodou okolností podobné jméno měl i hrdina jedné z povídek, kdy z něj jeho manželka za jeho nevěru udělala dívku a dokonce ho poslala sloužit dámám na nějakou rize dámskou párty. Když už víte, jak to se mnou vlastně je, dovolte mi abych se nadále na své stránce o sobě vyjadřovala v ženském rodě, budu tak přirozeněji splývat se svým druhým já.

A také se svým dívčím blogem. Ovšem ve své dívčí roli, která je také rolí submisivní, bych se nechala mužem podřídit i k sexuálnímu styku. Vystavil Dalia Feline v 1: Novější příspěvky Domovská stránka. I tam jsou souzeny delikty, které mají základ v realitě, i když se skutečnými soudními delikty nemají samozřejmě nic společného. Pro příklad uvedu soudní případ, kdy delikventka byla odsouzena a dostala výprask na trestné lavici za to, že netřídí odpad.

Vždycky kostým odpovídající roli, většinou běžné oblečení. Těch je opět víc. Často jsou to nástroje, které jsou běžně k dispozici v domácnosti nebo v přírodě, které co nejméně připomínají SM salóny, takže třeba vařečka, řemen a v přírodě prut nebo kopřivy. Myslím, že vařečka se k holému pozadí delikventky opravdu hodí a přitom vydává krásný zvuk.

A když si vařečku vezmete do koupelny, delikventka má mokrý zadek a žádnou možnost úniku, tak to nemá chybu, pokud sousedi nejsou doma nebo bydlíte na samotě. S kopřivami je trochu problém, protože si při výprasku obvykle popálíte ruku. Také mám rád rákosku, ta má u delikventek po počátečních obavách vždycky úspěch, a samozřejmě i kožené nástroje jako je kožená plácačka.

A pak mám takový malý velmi užitečný kožený bičík. Je to v podstatě jen tenký kožený pásek, v té bouchací části trošku širší, ale dost to s ním štípe, zvláště když dopadá na spodní část pozadí delikventky. A když delikventka opravdu hodně zlobí, tak s ním může dostat i přes obnaženou mušličku nebo bradavky. V submisivní roli mám rád všechny nástroje, kterými to tolik nebolí, tedy především kožené.

Nemám jednu oblíbenou, ale určitě se mně líbí, když je delikventka ohnutá přes kolena, přes opěradlo židle, hranu stolu nebo trestnou kozu. I výprask na trestné lavici má své kouzlo. Výprask a vše, co lze použít jako zvýšení trestu před nebo po výprasku jako je klečení nejraději na kávových zrnech nebo hrachu , ale třeba i horký vosk na červený zadek, oblast kolem mušličky nebo bradavky.

Výprask do krve a další praktiky spojené s krví, popichováním kůže a jiným poškozováním těla. Mám dostatečnou slabost pro ty, které vzrušují výprasky a jdou do toho, a další obměkčení moc nepotřebuji. Z reakcí delikventky a také ze stop na jejím pozadí se snažím vycítit, zda je dostatečně potrestaná.

K mému překvapení většina delikventek nakonec vydrží mnohem větší bolest, než očekávám. Nevím o ničem, co by mne mohlo při vlastním výprasku nějak výrazněji naštvat. Jinak je tomu samozřejmě na Aryonově spankingovém deníku. Tam mne vždy naštvou reakce takzvaně mimo mísu od někoho, kdo spankingu vůbec nerozumí a navíc je to netolerantní křupan.

Ale takových reakcí dramaticky ubylo. Vnější ano jen před lidmi, kterým výprasky něco říkají. Před těmi, u kterých nelze očekávat, že by to pochopili, ne.

Tady nevidím žádný důvod, proč ano. Už velmi dávno, bylo to před Velikonocemi na vysokoškolských kolejích, byla skoro z Valašska, takže dostala na holou jalovcem, ze kterého jsem ale odstranil ostré jehličky.

Výprask se líbil, ale její punčocháče obnažování pozadí ve zdraví nepřežily. Co Ti třeba pomohlo dojít tam, kde jsi dnes? Vzhledem k tomu, že to byla doba hluboko před-internetová a společnost byla naprosto uzavřená, tak mně trvalo poměrně dlouho, než jsem pochopil, že spanking vzrušuje nejen mne, to mně bylo jasné asi v páté třídě, a další muže, to jsem pochopil po zhlédnutí Postřižin a Nepraktových obrázků v Dikobrazu, ale i dívky, které jsou na opačné straně vařečky.

Byly samozřejmě i jiné indicie jako spankingové scény v televizních inscenacích, pohádkách Ferda Mravenec a filmech. A na Velikonoční pondělí byly ve zprávách reportáže z velikonočních výprasků. Jednou tam byla reportáž z Ratíškovic, kde hoši z místního folklórního souboru jezdili za děvčaty na voze taženém koňmi a měli s sebou dřevěnou lavici, na kterou se muselo děvče v kroji položit, hoši jí vyhrnuli sukně a dívka dostala výprask pomlázkou.

Tak tohle období tápání bych určitě zkrátil včetně pochopení toho, že jsou dívky, které nejen tolerují, když dostanou naplácáno, ale že se jim to opravdu líbí. A nejen nějaké mírné naplácání, ale opravdový výprask. Postav se čelem k opěradlu židle! Vyhrň si sukni a ohni se přes opěradlo, lokty na sedák! Ale skvělé je i oddalování výprasku, losování počtu ran a vyplácecích nástrojů a podobně. Větší trapas se mně nestal. Snad jedině ty roztržené punčocháče a pak stopy na pozadí, které neměly být.

Jaký nejkrutější trest jsi kdy udělil? A bylo to určitě za nějaký naprosto malicherný prohřešek, který si již nepamatuji. Jiný výprask, který nebyl krutý ani tak počtem ran, ale pozicí, kdy od pasu dolů obnažená delikventka byla na zádech s nohama směřujícíma za hlavu. Bylo to ran lískovým prutem za reálný prohřešek, za neustálé oddalování termínů zkoušek. Delikventka distančně studovala vysokou školu.

Co si myslíš o české spankingové popř. Komunikuješ s ostatními spankery? Občas komunikuji s Makimou viz rozhovor s Makimou na Caning. Pokud mně to časově vychází, tak se zúčastňuji zasedání spankingového soudu. Ale vzdálenost mezi Brnem a Prahou po nejdelší jeden a půl pruhé dálnici na světě mně v tom často brání.

Je to škoda, protože určitě máme spankingové kořeny. Máme jediný spankingový svátek na světě, tedy Velikonoční pondělí. Když jsem o Velikonočním pondělí napsal jedné Američance, tak se k nám chtěla odstěhovat. Máme pohádky a filmy s pěknými spankingovými scénami.

U nás existuje řada příležitostí pro spankingovou turistiku jako je velikonoční víkend na Moravě, spankingové programy na hradech a v soukromých penzionech, spankingová vězení apod. BDSM scénu si netroufám hodnotit. Kde sháníš nástroje a co všechno máš ve své sbírce? Inspiraci čerpám komunikací se čtenáři a čtenářkami Aryonova spankingového deníku, při zasedáních spankingového soudu a na internetu. Co na Tvou nevšední zálibu okolí?

Vědí to o Tobě? Okolí o mé spankingové zálibě dom i switch ví, ale některé detaily zůstávají utajeny. Četla jsem si několik článků v rubrice Spankingový profil a napadalo mě, že bych také ráda přispěla.

Tua je autorkou povídky O Davidovi a Zuzaně. Výprasky mě přitahovaly už odmalička.. Na druhou stranu jsem se jich ale jako každé dítě bála. Neuměla jsem si to vysvětlit. Pamatuji si, že když běžel v televizi film, a hrozilo, že v něm někdo dostane na zadek, odešla jsem do vedlejšího pokoje. Běhal mi mráz po zádech a asi jsem se i styděla. Doma jsem dostávala jen zřídkakdy, většinou od matky za nějaké drzosti, nebo neposlušnost, ale nejčastěji mi stačilo vařečkou jenom pohrozit.

Matka výprasky nijak zvlášť neuznávala, a mám pocit, že jí byly stejně nepříjemné jako mně. Chytila mě vždy za loket a vysázela mi několik rychlých ran přes sukni. Nepamatuji se, že by mě kdy ohnula přes koleno, nebo mi sukni vykasala.

Od dvanácti nebo třinácti let už mě nebila vůbec, maximálně mi vlepila pár facek. Když jsem byla starší, začala jsem si vše více uvědomovat a postupně se s tím smiřovat i v pubertě jsem se za sebe v tomto ohledu velmi styděla. Často jsem si vymýšlela různé příběhy a situace, a hned vzápětí jsem si slibovala, že už to nikdy dělat nebudu. Příběhy sbírám a vymýšlím dodnes. Můj oblíbený nástroj je vařečka, ale občas stačí i ruka.

Rákoskou jsem nikdy nedostala a tak mě trochu děsí. Nejraděj mám polohu přes koleno. Výprasky na holou uznávám jen jako zcela výjimečný trest. Žel, nemá smysl truchlit nad něčím o čem stejně nelze rozhodovat. Spanking pro mě znamená především příjemnou podívanou na pěkné zadečky, na které dívky či ženy dostávají výprask.

Jsem tedy v tomto oboru SM teoretik, nebo lépe řečeno voyaer. Mám raději kresby, protože na nich je zpravidla vše podstatné vyjádřeno mnohem přesvědčivěji — brzy jsem pochopil, že holky, nastavující na fotografiích a filmech holý zadek rákosce, nedostávají skutečný výprask Kdyby nějaká cestovní kancelář pořádala tématické zájezdy do minulosti, určitě bych se jel podívat na mrskání nezbedných žen na pranýři.

Kdyby mi ale kat podal metlu, abych exekuci provedl sám, určitě by se mi roztřásly ruce a utekl bych. Nikdy jsem na zadek nedostal a také po tom netoužím. Ode mě dostala výprask jednou manželka a jednou starší dcera ta mladší si z toho vzala poučení a tak nikdy bita být nemusela ; byl jsem k tomu ale více méně donucen. V druhém případě manželkou a v prvním nepřímo tchýní.

Manželka je o několik let starší než já a když jsme se brali, bylo jí 26 let. Asi rok jsme bydleli u jejích rodičů a tchýně mě měla velmi ráda, a v případě neshod vždy stála na mé straně.

Manželka to velmi těžce nesla a tak netrvalo dlouho a začala se s matkou hádat. Byla při tom dost sprostá a když se tchýně dala do pláče, dostal jsem zlost, doběhl do kuchyně pro vařečku a položil si manželku na klín.

Když si teď na to vzpomínám, mám dojem, že celý výprask byl v režii tchýně. Nic nenamítala, že má být její dcera bita, když jsem jí ale stáhl kalhotky z obrázků Jiřího Wintera - Neprakty jsem věděl, že výprask se dává na holou zadnici , řekla: Sice chvilku protestovala, pak ale začala brečet - bolet to muselo.

A tchýně se zase ozvala: Co si řekly, nevím. Doložku nejvyšších výhod v ložnici jsem neztratil a žena mi řekla, že si sice výprask zasloužila, ale že už to nesmím nikdy udělat.

Starší dcera byla bita v pubertě ze skoro stejných důvodů. Když už manželka nedokázala její přezíravé chování vydržet, utrhla na dvorku z meruňky prut, a já jsem musel přehnaně sebevědomé třináctileté dceři stáhnout kalhotky a nasekat na zadek. V obou případech jsem byl velmi překvapen, že se nedostavily příjemné pocity, které jsem míval, prohlížel-li jsem si výprask na obrázku. Asi to bylo tím, že jsem trestal ženy, které jsem měl velmi rád.

První takovou exekuci jsem viděl, když mě bylo osm let a byl jsem na pionýrském táboře. Vymkl jsem si kotník a musel jsem ležet s nohou přivázanou na kladce na ošetřovně. Byla tam se mnou asi o rok starší holka, která se zřejmě nudila a tak jednou vylila vázu plnou vody na kuchařky, které pod naším oknem hrály na verandě karty. Pak rychle zalezla do postele a předstírala, že spí.

Vzápětí se otevřely dveře a na ošetřovnu vběhla mokrá kuchařka s vařečkou v ruce. Rychle se zorientovala, strhla z holky peřinu, vyhrnula jí noční košili a naplácala jí na zadek.

Líbilo se mi to tak moc, že jsem se do holky zamiloval. Asi za pět let jsem našel u tety na půdě předválečné dnes bychom řekli comixové časopisy Punťa. Kromě krásných vyprávění o pěkných pejscích tam byly i příběhy o nezbedné primánce Máje, a v jednom z nich dostávala na zadek metlou za nepříliš dobré vysvědčení. Pointa příběhu byla v tom, že si v očekávání výprasku strčila do kalhotek polštářek.

Dodnes si pamatuji verš: Táta svým očím nevěří, z milé Máji lítá peří. Pak až na konci minulého století, díky internetu… Tehdy jsem také uvažoval o napsání první povídky. V těch dalších jsem se snažil popsat i okolnosti, které k němu vedly; několikrát se mi to, mám alespoň takový dojem, povedlo.

Nejsem nijak plodný autor; to, co jste si ode mne přečetli za rok, jsem postupně psal asi deset let. To, že mě spanking zajímá jen jako bolestivý trest, který je aplikován výhradně na ženy, se odráží i v mých povídkách. Nemám, bohužel, nadání Fulgura, který mě dokáže nádherným příběhem a dokonalou češtinou vždy nadchnout a velmi milé se mi zdají povídky Katariny. Nemám rád, když autor vzhledem k chabé slovní zásobě používá vulgarismy a to se na tomto blogu, na rozdíl od mnoha jiných, nestává.

Teď mám rozepsané tři povídky, něco jim ale stále chybí. Snad na to brzy přijdu a doufám, že se pak budou líbit. Vystavil Aryon v 9: Ahoj Katarino, děkuji, že jsi našla chuť a čas trochu si popovídat a doplnit tak čtenářům jejich pohled na Tebe, jako nejpilnější autorku na blogu. Ahoj Libertine, i já  děkuji za Tvůj čas a nápad udělat se mnou rozhovor, protože jsem profil neměla v plánu.

Jak jsi se vlastně  ke psaní spankových povídek dostala? Psala jsi je už  dříve pokud ano, tak kam nebo jsi dříve psala na jiná  témata? Při brouzdání světem spankingového internetu jsem narazila na Aryonův blog, který  mne potěšil množstvím nebrutálních videí a pestrostí příjemných povídek.

Nějakou dobu jsem byla jen pasivní čtenář, ale pomyslný pohár se naplňoval. První nápad, že bych mohla přispět nějakou povídkou, vznikl při čtení těch Tomášových, které se mi líbily - rozhoupala mne až povedená Rabínova moudrá slova, ve stejné době vznikly i hezké povídky Fulgura  Asi dostanu a Tomášova Nevěrná žena.

Řekla jsem si, že také nejsem žádná spisovatelská star, ale když využívám služeb deníku, tak proč také nepřispět svou troškou. Vlastně úplně prvně, když jsem ještě na Aryona nenarazila, tak jsem plánovala napsat povídku pro Dívčiny, ale pak mě odradila tvrdost povídek pro veřejnost a úvod — bičování žen Také jsem teď někde slyšela názor, že ženy mají snahu se nějak umělecky realizovat — někdo vyšívá, tančí, batikuje, kreslí, já jsem si zvolila amatérské psaní Mozek relaxuje a utíká do fantazijního světa.

Jak vypadá  vlastně Tvoje autorská  dílna? Hodně opravuješ, přepisuješ, nebo prostě  vypálíš text více méně načisto poté, co se dostaví nápad a je volná chvilka? A dáváš ho číst před odesláním třeba svému partnerovi nebo ho rovnou odešleš sama? Nápady přicházejí  nečekaně, často v autobuse cestou do práce, kdy ještě  tak trochu spím. Zde tedy vzniká základní kámen.

Na to pak nabaluji stručný děj, hlavu  a patu. Pak usedám k počítači a příběh jako takový, detaily, dialogy, to už vzniká nějak samo. Vzhledem k času někdy na jeden zátah nebo postupně. Někdy mi manžel kouká přes rameno, ale konečnou povídku odesílám až Aryonovi.

Jaký  máš vztah ke svým povídkám a mohla bys vybrat tři, které  máš bez ohledu na reakci čtenářů sama nejraději?

Tady bych asi začala povídkou Měli jsme dohodu. Rovnocenný pracovní a manželský  pár si hraje v práci. Jaké asi musí být příjemné napětí, když manžel má celý den atraktivní ženu na očích a jen on ví, co se skrývá pod šaty.

A ona jednou odloží konzervativní pracovní kostým a obleče něco odvážnějšího Povídka Pochopil se u mne pojí s nepopsatelným pocitem při vstupu do Panteonu, tajemností místa a náturou Itálie.

A  v poslední řadě se mi zalíbil Bodyguard, ačkoliv jsem více dílů neměla původně v plánu, ale tomu párečku nelze odolat. Tvoje povídky střídají  současnost s minulostí, vzdálené končiny i domácí prostředí, jsou občas romantické, někdy realističtější. Vše jsi již vyjmenoval v závorce: Najednou přijde záblesk inspirace a příběh vzniká sám. Když už inspirace uvadá, tak sáhnu po pasáži z knihy J.

Rowland Tetovaná konkubína — detektivova manželka čeká na návrat svého muže  samuraje z vyšetřování s očekáváním, co bude dál, protože neposlechla jeho příkaz, což bylo v Japonsku v

Dívky jen střídaly kalhoty s minisukněmi, ale ne proto, aby se vystavovaly na odiv jako nějaké zboží na prodej, ale proto, aby aktivně sváděly k milování. Žena, dcera hříšné Evy si měla za trest sex ošklivit a nenávidět ho. Neboť co bylo náboženským oligarchům platné, že omotali ženu jako pavouk mnoha náboženskými zákazy a předsudky, když stačilo, aby na libovolného muže upřela svůj hluboký pohled z pod svých hustých řas a jeho rozum byl náhle v koncích? V tom krátkém záblesku demokracie- v období tzv. Muži i ženy se chovali stejně promiskuitně- ale zatímco muži se svými erotickými úspěchy chlubili, tak ženy svou promiskuitu pečlivě tajily. Dostávala jsem na zadek jako malá holka taky někdy, to z nás prace v erotice gold porn tube každý a kdo ne tak se k tomu bojí přiznat.

Freevideo com seznamka cz eu

Neposlušné dívčiny masaze eroticke